(Ne)omezené možnosti zdravotní péče

V jednom okamžiku zpívá, vzápětí začne křičet a o pár vteřin později se vrhá na svého manžela a vášnivě jej líbá na krku. Pokoušeli jsme se ji dovést do vyšetřovny, ale odmítla spolupracovat.

Naštěstí je téměř půlnoc a v čekárně kromě nás tří nikdo další není.

Její muž mi objasňuje události posledních dní. Zodpoví většinu mých otázek, zatímco se pacientka rozpustile chichotá. Ustaraně pozoruji její chování.

Kdybychom se setkali před pár stoletími, považovali bychom tuto ženu za posedlou ďáblem a hledali bychom způsob, jak z jejího těla vymýtit zlé duchy. Dnes diagnostikujeme akutní psychózu a místo svěcené vody doporučíme léčbu antipsychotiky.

Je to její muž, kdo ji pomůže spolknout první pilulku.

Nebýt jeho přítomnosti, pochybuji, že by se mi podařilo s pacientkou navázat kontakt. Vždyť ještě před chvílí ani netušila, že se nacházíme na nemocničním příjmu, a vyprávěla mi, ve které porodnici by chtěla přivést na svět jejich dávno narozeného syna.

Obdivně naslouchám klidnému hlasu, kterým k manželce promlouvá. Zatímco jej pacientka vyzývá k tanci, hladí ji po tváři a opakuje jí laskavým tónem, že "bude muset chvíli počkat, protože on teď hovoří s paní doktorkou".

Pod vyrovnanou tváří se však skrývá bezradnost a strach o zdraví milovaného člověka.

"Paní doktorko, bylo by možné, abych s manželkou zůstal, než usne?" Zeptá se prosebně.

Ručičky na stěně ukazují 23:48 a o skončení návštěvních hodin nemá smysl debatovat.

Do toho si představím vícelůžkové pokoje na našich odděleních, ostatní spící pacienty a hned je zřejmé, že této žádosti budu jen stěží schopna vyhovět.

"A co třeba nějaký nadstandardní pokoj," pokouší se nalézt možné řešení. "Zaplatím cokoliv, nemám s tím problém."

"O peníze nejde," oponuji, "ale bohužel nadstandardní pokoje u nás nemáme k dispozici. Mrzí mne to, ráda bych Vám vyšla vstříc." Jeho obličej zastíní zřetelný náznak zklamání.

"Víte, já se bojím, že se její stav zhorší, když se s ní teď rozloučím a odejdu," vysvětluje muž.

Mlčky přikývnu. Taky se toho obávám.

Ponechám na chvíli manželský pár o samotě, abych zatelefonovala na jednotlivá oddělení. Není možné, abych v této nemocnici nenašla jediný samostatný pokoj.

"Máme místo na dvoulůžkáči a potom je tu volná kamerová izolace," sděluje sestřička aktuální kapacitu. Potěšeně se zaraduji.

"Výborně, příjmu tedy paní do izolačního pokoje. A mám na vás ještě prosbičku," pokračuji opatrně. "Manžel pacientky mne požádal, zda by s ní mohl zůstat, než zaberou léky a usne. Vím, že to není běžný postup, ale myslíte si, že bychom jim to mohli umožnit? Jsem přesvědčena, že by to bylo ku prospěchu všech."

Sestra se odmlčí a po chvilce váhání jednoduše odpoví: "To by asi šlo."

A je vymalováno.

Když pacientku odvádíme do sanity, vykřikuje a vzpouzí se. V jednom okamžiku se na mě dokonce vrhá a chce mne objímat. Opět je to její muž, komu se podaří ji udržet, uklidnit a v pořádku dopravit do vozu. Jakmile se žena ocitne uvnitř, ihned manžela zasype další salvou dychtivých polibků.

Oddechnu si, když sanitní vůz zamíří od budovy centrálního příjmu vstříc oddělení.

Současně se však nemohu zbavit obav, co se stane, jakmile její manžel uprostřed noci léčebnu opustí. Další zhoršení stavu by mohlo vést k agresi, násilí a nutnosti překladu na oddělení zvýšené psychiatrické péče.

S těmito myšlenkami se odeberu do lékařského pokoje. Tiše si povzdechnu. Během nočních služeb často usínám se vzpomínkou na posledního ošetřeného pacienta.

Ihned po probuzení usedám k počítači, abych se podívala, co vepsaly sestřičky do nočních zápisů.

Krátce po příchodu na oddělení pacientka usíná v manželově objetí. Manžel zůstává přítomen po celou noc a ve společném objetí spí oba klidně až do rána. Na kontroly sesterským personálem nereagují.

Usmívám se.

Existuje mnoho přání, která nejsme schopni našim pacientům vyplnit. Mnohá další však splnit dovedeme. Jediné, co je k tomu zapotřebí, je postavit nad všechny postupy, řády a pravidla, ochotu ke hledání společných řešení, vstřícnost a lidské zacházení.

Naše možnosti jsou často omezené.

To ale neznamená, že nejsou.